Dva tisíce dvanáct

Další rok posvěcený koncem světa. Ani netuším kolikátý už. Ale jistě vím, že ve svém okruhu najdu spoustu lidí, kteří věří, že bude konec světa, nebo aspoň nějaká změna natolik zásadní, že ovlivní životy nás všech.

Proč vlastně lidé svoji mysl upínají ke konci světa, když nechtějí měnit svoje zvyky. Protože logicky takový konec světa je koncem i jejich zvyků. Možná je to z toho psychologického hlediska právě projevem podvědomí, které křičí a žadoní už dost všech těch nesmyslů, které se příčí zdravému selskému rozumu.

Faktem ovšem zůstává to, že jsme se naučili přehazovat svoje problémy na někoho jiného a za svoje neúspěchy žádáme ve finále odškodnění. Sociální stát nám tak krásně narůstá. Podporujeme plány, které by bez vnější podpory nefungovaly, ale když jsou zabaleny do hávu propagandy potřebnosti, projdou i médií s patřičnou ódou na jejich posunu světa o kus dále. Poslední pitomostí, kterou jsem slyšel jen tak čirou náhodou v rádiu bylo, že se xxx milionů korun investuje do Ústavu pro studium totalitních režimů na digitalizaci všech záznamů, aby byli ihned k nahlédnutí na internetu. Jak spásná myšlenka. Místo abych ústav musel navštívit, když chci vidět nějaký lejstro, které je touto formou v úředních hodinách přístupné, budu moci do něj nahlídnout online na internetu. To bez pochyby posune naši společnost dále kupředu.

Učíme se bojovat s terorizmem, oteplováním, chudobou a nevím čím vším. O fašizmu ve kterém žijeme tvrdíme, že je kapitalizmem a bojujeme proti jeho vykořisťovaní. Další krásnou a spásnou fašistickou myšlenkou je registr přestupků. Zakládáme agentury na podporu včleňování jakých si sociálně vyloučených jedinců ze společnosti, kteří pokud je řeč o cigánech se vylučují už stovky let, ale co dnes je moderní opět jako za dob totality s něčím bojovat. Moc krásný je, ale fakt, že pořád s něčím bojujeme takové ty don Quichottovské manýry s větrnými mlýny a pořád jen bojujeme. Přeci si všichni v těch agenturách nenechají sebrat svůj zdroj financí. Kdyby svůj boj vyhráli, přišli by o svůj zdroj financí. Jak jinak získaný než z dotací a příspěvků. Nesmím opomenout i fakt, že semo tamo se zrodí nějaký nový problém, protože ty staré jsou už okoukané a zapadají kamsi do mediálních hlubin. Občas se vytáhnou opět na světlo světa, to když mají moc agendy a potřebují více peněz. Kolik že těch agentur funguje v české republice? Asi hodně ale jak říkám pořád nikde nevidím ty pracující napravence.

Můj konec světa, který si přeju jako novoroční přecevzetí je, aby tento do demokracie a sociálna zabalený maraz se rozpadl, aby přestali vznikat organizace dokazující nám všem svoji potřebnost pro společnost poukazováním na problémy a žadonili o další peníze včele s EU. A hlavně selský rozum Vám všem. Vezměte všichni pevně otěže svého života do rukou, učte se ze svých chyb a nevymlouvejte se na okolí. Jediný co je třeba je, aby ten prst kterým ukazujete na problémy kolem sebe, jste otočili na skutečný problém a to na Vás samotné.

A věřte, že není třeba nového roku a přecevzetí na změny. Já osobně ze dne na den přestal před třemi měsíci kouřit po deseti letech. Dělat změny jen jednou za rok není moc účinné ty je třeba dělat neustále.

Užijte si svoje konce světa dle svých představ.